Axinku jsem si přivezla jako 6ti týdenní miminko.Hlavně proto,aby mi dělala společníka a abych se nebála v noci chodit z práce.Je sice bez PP,ale to jí na kráse rozhodně neubírá.Povahově je to typický boxer,přátelská i ostrá,když je třeba,vyrovnaná a docela učenlivá,pokud tedy víte,jak na ni.Miluje hry,lidi,dopravní prostředky,svou kamarádku Indy a kamaráda Candyho (který si ji od mala přivlastnil) a hlavně vodu v jakékoliv podobě.Je jedno jestli jdeme kolem potoka,rybníka či přehrady,neodolá musí zjistit,jestli je voda všude stejná ve vedrech nepohrdne ani kaluží a klidně se v ní vyválí.
S výcvikem,tedy nějakým pořádnějším,jsme začly,když bylo Axe něco přes rok.Nejprve nám v tom bránily zdravotní problémy,které Axu dlouho provázely a později jsem nemohla najít vhodný cvičák,kde by se nám věnovali.Bylo mi i řečeno,že když nemá PP,je zbytečné s ní cokoliv dělat.Moc jsem si přála,ay si Axa aspoň zkusila obranu,protože na táboře jí to docela bavilo.Nakonec se mi podařilo najít Radka Parolka,který nám figuruje a jeho přítelkyni Veroniku Staniovou,která se nám věnuje při poslušnosti a stopách a obdivuju její trpělivost s námi.Dokopala nás a stále nás kope ke zkouškám,já jsem děsný nervák,takže sama bych se k tomu neodhodlala.Obrany jsem začala původně dělat,aby měla Axa nějákou zábavu,což se mi podařilo a Axa stále dokazuje,jak moc je "zlá" a jak jí baví figuranta ochutnávat.Poslušnost už jí tolik nebaví,pokud tedy nemám nějákou dobrotu,to by snad stála i na hlavě.Ale my se výcviku věnujeme jen tak,pro radost,takže pokud něco nejde, např.v aportech a stopách máme rezervy,nikam nespěcháme,hlavní je,že nás to obě baví,i když já se musím učit trpělivosti,protože Axa stále dokazuje,jak moc umí překvapit,někdy i nemile.Mým velkým přáním je složit zkoušku ZVV1.
Doma je Axa,docela klidná i když po příchodu Indy u nás je klid vzácností.Po bytě pořád něco pobíhá,něco tady štěká a věčně je mám obě v patách.Po prvotních neshodách spolu obě holky uzavřely přátelství a teď jedna bez druhé nechtějí udělat ani krok.I když bych občas obě nejradši přerazila,jsem za ně moc ráda a snad by si ani ony dvě nestěžovaly.
Dne 18.5.2012 nám Axička doma zemřela.více brzy napíšu do aktualit.
Pro mně jsi byla a vždycky budeš ta nejlepší a nikdy mi nepřestaneš chybět.Tak snad se jednou potkáme na druhé straně a ten duhový most přejdeme společně.
