Kočku jsem nikdy nechtěla.Ale byl to takový dobrý skutek.Původní majitelka (má známá) ho dostala jako dárek od přítele.Ze začátku,to bylo v pořádku,to byl ještě maličký.Jenže později si hrál,kočičím způsobem a to se nesetkalo s pochopením.Byl za to trestán bitím a zavíráním na záchod,kde později byl třeba celý den.Když jsem zjistila,že majitelé jsou schopni a vyhodit na ulici,tak jsem je požádala,abych si ho mohla vzít.Byli rádi,že se ho zbaví.
Šula byl velmi zvláštní,možná právě proto,co zažil.Ze začátku se moc bál zvednuté ruky,zvýšeného hlasu nebo prudkého pohybu.Ale zvykl si,zjistil,že bít ho nikdo nebude a stalo se z něj docela milé zvíře.Začal si chodit pro mazlení,vítal nás u dveří,spával s nami v posteli a chodil na zavolání.Klidně jsme mohli mít otevřená okna,ač bydlíme v přízemí nikdy neodešel.Poté co u původních majitelů několikrát vypadl z okna (4.patro),tak se venku moc bál,a když pod okny prošla nějaká kočka,pokaždé utekl do koupelny a zalezl pod vanu.Ale na pejsky byl zvyklý,se psem od rodičů byl hned kamarád.A když prošel nějaký pejsek pod balkonem,hned se nakláněl a mával na něj.U nás na sídlišti byl velmi populární,svými kousky,které na balkoně předváděl.Procházel se po zábradlí,skákal po šňůrách a každého kolemjdoucího hlasitě zdravil.S Axičkou byli velcí přátelé.
.....Bohužel již není mezi námi.V červnu 2008 by se dožil tří let.Opustil nás začátkem ledna 08 po měsíčním boji s nejspíš vrozenou nemocí,kdy mu selhávali ledviny.Občas ho ještě hledám.První dny byly nejhorší,to jsem nechápala co se děje,proč není doma a proč mě nevítá,jako vždy.Co jsme se spolu nařádili a společně paníčky občas pěkně pozlobili.Mazánkové,ale občas na zabití.Tohle často říkala panička,když jsme ji pomáhali třeba s vařením.Chybíš nám příteli a nikdy na Tebe nezapomeneme.
Náhledy fotografií ze složky Doma
